Putování do Santiaga aneb svatojakubskou cestou necestou

Možná to znáte...probudíte se ráno a něco je jinak...

U mě všechno kolem Santiaga začalo o dost let před samotnou poutí. Úplně prvním impulsem bylo moje setkání s knihami spisovatele Paula Coelha, přesněji s hrdinou jménem Santiago v knize ALCHYMISTA . Toto zvláštní podobenství a skryté poselství, které je všeobecně přítomno ve všech Coelhových knížkách, tak to mě uchvátilo. Dnes mám v knihovně pěkně vyrovnaná všechna dílka, která v Čechách vyšla a za sebou skoro 600km svatojakubské cesty.

Virtuálně jsem prošla a prožila pouť společně s Paolem v jeho Mágově deníku několikrát, aniž bych vůbec kdy tušila, že se opravdu jednoho rána vzbudím s nutkavým pocitem, že přišel čas a já chci a musím vyrazit do Španěl také.

Čím jsem starší, tím více miluji výzvy, blahořečím těm okamžikům, které mi přinášejí pocit, že něco chci a musím - je to pro mě vždycky znamení, že milost a vesmír jsou připraveny mi poskytnout vlnu, na které mohu v klidu plout. Když tohle člověk vyslyší a umí vnímat ta ochranná křídla, která to s sebou nese, tak je vše vlastně o polovinu snadnější. Když jsem byla mladá, tak jsem tohle neuměla vnímat, byla jsem možná zavřená, nebyla naladěná plně na snadnější život..., což beru, že přináší vývoj, a vnímám, že dozrávání a poznávání souvislostí mezi mnou a plným životem nepřichází snadno, ale právě proto je tak hluboké a cenné.

To červnové ráno roku 2009 jsem se vlastně ani moc nebránila a nevzdorovala tomu nutkání...věděla jsem, že to nebude jednoduché, že to bude stát peníze, energii, čas a pochopení okolí, ale nepochybovala jsem, že se vše děje správně, že celá situace dopadne přesně tak, jak dopadnout má. Otevřela jsem se vší té milosti a všechno se dalo do pohybu a já dodnes, při pohledu na množství fotografií z putování, žasnu nad tím, že už za měsíc jsem byla s hlavou plnou otazníků připravená vystřídat postupně vlak, autobus, letadlo a vlastní nohy, a projít poutní cestu svatého Jakuba ve Španělsku, což bych ještě před pár měsíci považovala za nemožné. Považte, že člověk, který nemá rád odloučení, miluje svůj domov, děti a zázemí, nikdy neletěl letadlem a neumí pořádně žádný cizí jazyk krom ruštiny, se vydá napříč Evropou do Španělska a cítí, že vše se děje správně a s Božím požehnáním.

Kdybych toto nezažila a nepřekonala strachy a vše, co ve mně volá po pohodlí a zajetých kolejích, pravděpodobně bych nepocítila, že NIC NENÍ NEMOŽNÉ a nebo totéž- že všechno je vlastně opravdu možné :-) Ať už máte zájmy jakékoli, ať Vás baví více či méně věcí, pokuste se důvěřovat životním výzvám, poslouchejte projevy svého života a překonejte trochu toho nepohodlí- stojí to opravdu za to!