ZÁKON ROVNOVÁHY                                 

Moudrá tiše nasměrovala můj pohled k rybníku, kde tiše stál na jedné noze bílý pták: dokonale udržoval rovnováhu.

"Umíš balancovat jako tahle volavka?" zeptala se mě. "Tím myslíš, jestli umím stát na jedné noze?"

"Tím myslím, jestli cítíš to, co ta volavka cítí uvnitř. Dokážeš i uprostřed každodenních starostí zůstat v klidu?"

"Ano....možná....nevím. Vlastně se v jednom kuse pokouším vymyslet, jak se tam či onam dostat."

Zopakovala svoji otázku: "Takovouhle vyrovnanost nejspíš moc často nepociťuješ, viď?"

"Ne, to je pravda, myslím, že ne."

"Upřímná odpověď, to je dobrý výchozí bod, řekla Moudrá. "Na chvilku zkus uvažovat o tom, jakou důležitost má v

přirozeném řádu lidského života právě rovnováha.

Jsme stvoření, které se vyznačují umírněností: nedovedeme plavat jako ryba, běhat jako gepardi ani neuzvedneme

tolik co gorily. Máme veškeré tyto vlastnosti v umírněné míře, v rovnováze. Každé lidské tělo prahne po stavu

vnitřní rovnováhy, vnitřního míru a je-li v tomto stavu, prospívá. Dokážeš něco podobného cítit v sobě?"

V okamžiku, kdy mi položila dlaň na prsa, začal jsem vnímat, jak mé tělo prostupuje niterný pocit míru, který

uklidňuje i mou mysl. "Teď to cítíš," zašeptala. "Ano", vzdychl jsem blahem.

"Tenhle pocit vyrovnanosti Ti bude orientačním bodem. Díky němu si budeš lépe uvědomovat stavy nerovnováhy, a

nebudeš k nim shovívavý. "

Jakmile člověk jednou zažije bytostné hluboké uvolnění, získá orientační bod, díky němu snáze postřehne, kdy v

něm vzniká napětí, a dokáže podniknout kroky, aby ono napětí odstranil.

Když jednou člověk zjistí, jak chutná pocit opravdové rovnováhy, začne vnímat vyšinutí rovnováhy ve všech sférách

vlastního života.

Získá automatický signál, který ho upozorní na to, že se má vrátit do toho místa, které leží uprostřed.

Tím, že bude registrovat své nerovnovážné stavy, uplatní zákon rovnováhy.

"Je to tak prosté, ale ne vždycky jednoduché, poněvadž už jsi zvyklý na to, že napětí, nebo jinou nevyváženost

považuješ ve svém životě za normální".

"Jak tedy dospět k opravdové rovnováze?"

"Odeber se na to klidné místo, které v sobě nosíš, na ten klidný rybník, dívej se, naslouchej, věnuj pozornost

jakékoliv vlnce, jež se Ti rozbíhá po těle nebo po životě a v důsledku toho, že děláš v nějakém směru příliš mnoho

nebo příliš málo- a může se jednat o jídlo, pití, cvičení, komunikaci či práci".

Když jsem to zvažoval, vyvstala mi na mysli další otázka: "Ale v dnešním světe to tak chodí, že pokud veškerou

energii věnuji vhlížení do svého nitra a hledání rovnováhy a vyrovnanosti, může to působit jako sebestřednost."

Moudrá mi odpověděla" "Mnoho lidí si plete sebestřednost se sobectvím, jakmile však jednou najdeš rovnováhu,

dospěješ také k vnitřnímu klidu a vnitřní síle, což Ti umožní dělat ve světě skutečné změny."

"Touhy, náklonnost Tě táhnou vpřed, strach, vzdor a nechuť k něčemu Tě táhnou zpět. Extrémy jakéhokoliv druhu,

to Tě může vykolejit, vychýlit z bodu rovnováhy. Rozumíš ?""Myslím, že ano, ale nejsem si tím jistý", odpověděl

jsem. "Dobře, to znamená, že jsi připraven začít se učit"...........

Úryvek byl vybrán z kapitoly - Zákon rovnováhy - Jak najít zlatou

střední cestu knihy Dana Millmana ZÁKONY DUCHA