ČLOVĚK A KRUH
“Bod a kruh – Bůh a svět – jedinečné a mnohé – odhalené a neodhalené- obsah a tvar – metafyzické a fyzické: mnoho dvojic pojmů, jež všechny mají na mysli totéž” (Dahlke, Rüdiger, 1951-. Mandaly světa : kniha meditací a malování )
Kruh s označeným středem byl odjakživa principem a mírou pro naše jednání. Když se řekne KRUH, napadnou nás patrně přívlastky „BLUDNÝ, MAGICKÝ, RODINNÝ…“
Nejen, že každý člověk hledá svůj střed světa například doma či v rodině, ale prvek a princip kruhu objevíme třeba v přirozené a vyvážené komunikaci, která počínaje dětmi až po dospělé zaručeně funguje v tzv. komunitním kruhu nebo za kulatým stolem a vyvolává tak spontánněji pocit sounáležitosti a vyrovnané blízkosti mezi lidmi.
Kruh má ale mnohem více významů- jeho znaky a symboly se objevují všude kolem nás už z dob dávno minulých- představuje ideální jednoduchý tvar, symbolizuje uzavřenost, úplnost, věčnost a v této podobě se jeho motiv objevuje i v různých náboženstvích- křesťanství, islámu, buddhismu…
V magii je kruh pokládán za ochranný prostředek a do středu kruhu jsou poutáni i duchové. Pokud bychom hledali nejstarší znamení týkající se kruhu, vzhlédněme vzhůru k obloze, do středu naší sluneční soustavy- ideálním kruhem v podobě 2D je naše Slunce. Pro naše předky znamenalo den a život, proto ho uctívali lidé všech možných kultur jako všemocného dárce života na zemi. Znát postavení sluníčka v průběhu roku na obloze bylo velmi důležité.
I z tohoto důvodu vznikaly na mnoha místech světa kruhové kamenné stavby,
které toto postavení zachycovaly. Není ani náhoda, že mnoho objevených stavení a obydlí připomíná svým rozmístěním při pohledu shora právě kruh.
Kruh má božský charakter a symbolizuje UNIVERZUM.
Cyklický pohyb planet i hvězd nalezl zvláštní vyjádření opět v kruhu- v horoskopu, tzv. zvěrokruhu rozděleném do 12 částí.
V horoskopu se spojuje obraz vesmíru ovládaného božským principem s obrazem vlastního života a touhou po jeho naplnění a mnozí lidé řídí tímto svá konání i v současnosti.
V antice někteří filosofové ztotožňovali Boha s tvarem koule, neboť tento tvar považovali za dokonalý a tvrdili, že Bůh je nekonečný kruh, jehož střed je všude, ale obvod nikde. Křesťanství zase umísťuje Boha do středu všech bytostí a kolem něho vytvářejí v různých vzdálenostech kruhy andělé, lidé a celý stvořený svět.
Kruh je též i výrazem pohybu, pohybu, který se otáčí, nemá žádný směr a stále se vrací a představuje věčný návrat.
V mnoha kulturách se objevuje teorie o cykličnosti života, který nekončí smrtí, ale pokračuje převtělením do života jiného, takže tzv. reinkarnacemi dochází k nikdy nekončícímu pohybu života v nekonečných kruzích.
Pokud spojíme kruh s jiným směrem pohybu, vzniká např. spirála, která svůj pohyb naznačuje také v kruzích, ať už ji točíme směrem dovnitř do středu nebo se naopak rozpíná ven.
Napříč všemi kulturami, od dob pradávných až po současnost, si můžeme obyčejný pohyb v kruhu propojit s tradicí tance, který lidé instinktivně využívali k rituálnímu získávání síly, k uctívání a oslavě nebo k navození stavu klidu, míru a uvědomování si sebe sama.
Motivem kruhu se nechali inspirovat stavitelé i tvůrci katedrál a právě zde se objevuje, z Indie a islámu již používané, spojení čtverce a kruhu, 
což dokazuje gotické růžicové okno, které v sobě spojuje jednotu světla, barev a tvaru.
Kombinací kruhu a čtverce, jako symbolického výrazu celistvosti vesmíru, je tvořena také základní struktura klasických meditačních obrazců zvaných MANDALY.
Za střed lidského mikrokosmu můžeme označit i lidskou duši. Významný psycholog a psychiatr Karl Gustav Jung věnoval při svém studiu symbolů hodně pozornosti kruhu a soustředil se právě na MANDALU. Zjistil, že v klasických tradičních mandalách z východu je zrcadleno na symbolické rovině lidské nevědomí a začal s mandalou pracovat tak, že svým klientům předkládal vytvořené původní mandaly, tedy složitě členěné barevné kruhy umístěné do čtverce, nad kterými meditovali. Posléze pak Jung chtěl, aby pacienti sami, za zvuků meditační hudby, malovali a kreslili své vlastní kruhové obrazce a symboly, které se jim vynořují do vědomí a tímto vizualizováním bylo docíleno skutečného uvědomování si i těch skrytých a popíraných částí jejich „já“a docházelo tak snáze ke sladění hlubin lidského nevědomí s vědomými vrstvami psychiky člověka. Výsledkem potom byl posun ve vývoji jedince, pocit zrání, integrity a snadnější integrace, a proto jsou i v současné psychoterapii mandaly mnohdy používané k postupnému rozklíčování složitých životních situací a pocitů chaosu a duševní dezorientace.
Velice moudře toto shrnují opět věty Dahlkeho: „Zákonem světa je pohyb a zákonem středu je klid. Kruh nemůže nikdy zapomenout na svůj původ – i my toužíme po ráji. Cokoli děláme, děláme to proto, že hledáme střed, náš střed“